Historie
Jak jde čas, tak z historie se stává prehistorie a to, co bylo nedávno současností, se historií stává.
Rok 2016
Zařekl jsem se, že v tomto roce nepostavím žádný nový modul, ale budu se snažit trochu tvořit krajinu - tady a tady. Postavil jsem si prototyp jednoduchého a ceově dostupného rozpojavače, rozsvítil jsem Kuehnovy Y, zakoketoval si s travním kobercem od Auhagen a instaloval fototapetu jako pozadí za moduly Ondřejova.
Strašně rychle to uteklo.
Rok 2015
Když už to vypadalo na konec přestavby, vymyslel jsem si její pokračování. Vytunil jsem Tilligovu BR86, pořídil a upravil 377. Takový normální rok.
A hlavně - stal jsem se dědkem 
.
Rok 2014
Ten se odehrál jednoznačně ve znamení finišující perestrojky a stavby čtyř segmentů nádraží Mírov. Kromě nekonečné stavby modulů jsem si našel trochu času na stavbu výpravní budovy pro Ondřejov a dotáhl jsem do konce zdroj vysokého napětí pro sypač statické trávy. Koncem roku došlo také na první jízdy.
Z poměrně bohaté nabídky novinek roku 2014 v ČSD jsem nepořídil nic, důvody jsou zde. Naopak jsem k narozeninám získal BR102 (na přehledu strojů vpravo dole).
Rok 2013
Rok pokračující perestrojky přinesl zrekonstruovanou mašinkárnu. Dotáhl jsem do téměř definitivní podoby vzhled nového layoutu, nechal nařezat překližku a pustil se do stavby nových modulů.
Hned z kraje roku jsem se pustil do stavby sýpky Telč od Šikulů, kterou jsem dostal až pod glajchu, ale pak se mi přestaly líbit nebarvené stěny a dočasně jsem ji odložil, než seberu odvahu ji dodatečně naštukovat.
Konečně jsem vybral staniční budovu do Ondřejova, stavba je v plném proudu.
Také to byl rok úrodný na nové vozy ČSD, dokupované pochopitelně tak, aby měly různá čísla.
Rok 2012
Skoro jako bych se vzhlédl v SSSR - elektronifikace a perestrojka. Nejdřív to byly závory na modulu 6 ovládané modelářskými servy, současně se modul 6 dočkal krajiny a vody. Pak jsem se odhodlal k rekonstrukci ovládacího panelu a celé elektroniky nádraží Ondřejov. Do toho přišla rekonstrukce skutečná - a to sádrokartonů v podkroví. Moduly musely ustoupit dočasně do depozitáře a uvolnit místo na vyklizení věcí a nábytku z podkroví. A když už bylo rozebráno, tak se začal pomalu rodit nápad na perestrojku - prostě postavit moduly trochu jinak, něco doplnit, změnit.....
Rok 2011
Kámen na kameni nezůstal z vozového parku a značně zeštíhlelo i vše ostatní z dob reálného socialismu. Rozkaz ten zněl jasně - na Aukro. Jednu chvíli jsem měl současně otevřených 45 aukcí a fakt už to víckrát neudělám. Výtěžek šel zpátky do vozového parku, teď už výhradně ČSD, a do modernizace vozů, které z nějakých důvodů přežily.
Práce na modulech byla hlavně vrásnění krajiny na modul 5 a na modulu 7. Došlo také ke strategickému rozhodnutí nahradit mechanická návěstidla neznámého tuzemského výrobce návěstidly Viessmann.
Rok 2010
Počet modulů se vyšplhal na číslo 10 a k 31.12.2010 byl celý layout průjezdný. Byl to tedy rok stavby modulů, lepení korkového podloží a pokládání kolejí.
Během dovolené jsme navštívili Výtopnu Brno a Zahradní železnici Střížov. Na podzim jsme si zamodelovali krajinku na workshopu p. Buchtely.
Rok 2009
Rok ve znamení stavby nádraží Ondřejov a jeho ovládacího panelu. V rámci studia konkurence jsme navštívili modulové setkání sekce H0 Zababova v Ekotechnickém muzeu v Praze.
Rok 2008
Z neustálého plánování kolejiště, překreslování plánků a hledání nových variant jsem už začínal být otrávený. Zlom tomu udělal výlet na výstavu modulové železnice KŽM Praha na Masarykově nádraží, tuším že to bylo v sobotu 9.2.2008. O modulářích jsem už nějaký čas věděl, ale jak se ukázalo - vědět a vidět je dost rozdíl. A bylo rozhodnuto - začneme s moduly. Úleva ze skončeného plánování vlakodromu byla obrovská.
Takže rok 2008 byl ve znamení stavby prvních modulů, prvního soumodulí 17.5.2008, začátku stavby nádraží Ondřejov a přeznačování lokomotivy V100 na T444.
Z výletů musím zmínit kromě zlomové výstavy KŽM Praha den otevřených dveří JHMD, který jsme si s Ondrou senzačně užili.
Prehistorie - od dinosaurů do roku 2007
První dochované záznamy jsou někdy z roku 1967 a jednalo se o velikost H0. Již tenkrát lze vysledovat první náznaky modulové, či spíše segmentové koncepce:
Z další etapy, kterou musel být nějaký TT start-set okolo roku 1970, se nedochovala žádná vzpomínka, tím méně fotka. Jediným důkazem této etapy je několik kolejí a dva nákladní vagony ES DR: 
které jsem našel někdy začátkem osmdesátých letech minulého století, a které odstartovaly další etapu TT mánie - etapu BTTB (Berliner TT Bahnen)
Etapa BTTB byla svým způsobem skvělá:
- vagonek stál od 7,- do 40,- a lokomotiva od 100,-
- věčně nic nebylo, a když přišlo zboží, kupovalo se všechno co bylo
- služební cesta do východního Berlína byla něco extra
K dispozici bylo panelákové 2+KK a tak v ložnici začal vznikat panel o rozměrech 2x1,5m. Pomocí elektromotoru s převodovkou do pomala a soustavy kladek na šibenicích z profilů 40x40mm, "zašprajcovaných" mezi podlahou a stropem, se panel nechal vytáhnout (uklidit) pod strop. Koncepcí to měl být dvojkolejný ovál s vedlejší tratí, dnes bych tomu řekl "vlakodrom s osmičkou" - asi takhle: 
Sametové události práce na tomto vlakodromu pozastavily a o pár let později etapa 1:1 vedla k úplné likvidaci panelu a uložení všeho do krabic a krabic následně na půdu.
Etapa 1:1 - byla, jak jinak, než o přechodu z měřítka 1:120 na 1:1. Děti, bydlení......
Návrat - když Ondra (pořízený v etapě 1:1) trochu povyrostl, byl uznán schopným vlastnit své vlastní TT vagony a mašinu, posléze i vlastní pidikolejiště. To prošlo několika přestavbami a rozšířeními do dnešní podoby:
Na kolejišti jsou použity již nové profilové koleje, motorické přestavníky výhybek a pulzní regulátor pro ovládání mašinek. Původně měl být tento panel použit jako první díl většího kolejiště, ale neustálým plánováním a vymýšlením jsme nakonec skončili u modulů a panel teď slouží jako skutečný vlakodrom - k občasnému zaježdění mašinou kolem dokola.
A to je, alespoň prozatím, konec historie.